Tvar hnacího řetězu je primárně určen jeho konstrukčním řešením a konfigurací jeho článků; různé typy řetězů vykazují zřetelné rozdíly ve vzhledu a struktuře. Běžné hnací řetězy se obvykle vyznačují kontinuální smyčkovou strukturou složenou z propojených článků-spojených komponentami, jako jsou kolíky a pouzdra-, které poskytují flexibilitu. Během provozu se řetěz ohýbá podél profilu zubů řetězového kola a přenáší výkon.
Standardní válečkové řetězy se obecně vyznačují jednotnou, uzavřenou-smyčkovou strukturou s těsně uspořádanými články; sestávají z vnějších spojovacích desek spojujících sestavu s vnitřními pouzdry a válečky, které zajišťují efektivní záběr se zuby řetězových kol. V závislosti na nosnosti-a požadavcích aplikace mohou být válečkové řetězy navrženy jako jedno-, dvou- nebo více-řetězy; zvýšením počtu pramenů se zvětší celková šířka a nosnost řetězu-. Naproti tomu tiché řetězy (neboli obrácené -ozubové řetězy) využívají lamely ve tvaru zubu{9}, což má za následek hladší chod při záběru s řetězovými koly a ve srovnání se standardními válečkovými řetězy jemnější a kompaktnější vzhled.
Hnací řetězy navržené pro specifické aplikace také vykazují odlišné konstrukční formy. Například listové řetězy se obvykle skládají z naskládaných vrstev článkových plátů tvořících plochou, páskovou- strukturu, navrženou především tak, aby vydržela vysoká tahová zatížení; mezitím dopravní řetězy často obsahují další desky, válečky nebo nástavce, které usnadňují přepravu materiálu a umístění. Nakonec musí být tvar a konstrukce hnacího řetězu vybrány na základě způsobu přenosu, požadavků na zatížení a provozního prostředí, aby byla zajištěna stabilita a spolehlivost zařízení.